Plave si v teplé plodové vodičce, má zajištěn jak přísun potravy, tak lásky, který mu maminka posílá přes svoje myšlenky, dotyky a tlukotem svého srdce. Je velmi žádoucí, aby maminka této prenatální výchově miminka věnovala maximální péči, neboť zde je položen základ pro to, jak dál se bude človíček vyvíjet a jaký bude mít celý život. Tato prenatální výchova a komunikace s nenarozeným děťátkem se odborně nazývá boonnding.

Jak by měla probíhat?

Již od prvních týdnů těhotenství by maminka měla svého malého podnájemníčka vnímat jako lidskou bytost, která vnímá a cítí. Vše co prožívá maminka, prožívá také miminko. Je-li maminka ve stresu a shonu s negativními emocemi i její miminko se nachází v tomto stavu. Dítě přes emoce maminky zažívá vše s ní a vše si zapisuje do svého nevědomí zápisy zvanými odborně matrice. Od početí do narození jsou to 4 perinatální matrice, čtyři vpečetění.

První zápis je nejdelší a začíná při početí a končí otevřením porodních cest. Jedná se tedy o dobu celého těhotenství. Jde o tzv. první paměť1ový vjem - první vpečetění - první matrici. Maminka by se neměla vystavovat stresovým situacím, a pokud nějaká přijde, tak ji co nejdříve zpracovat, uvolnit, pustit a následně požádat své dítě o odpuštění, že ho vystavila kupříkladu strachu nebo úzkosti, lítosti, apod.

Nejlépe večer před spaním si položit dlaně na bříško, pocitově se spojit s miminkem a říci mu: "Mé drahé dítě, odpusť mi, že dnes jsem tě zatížila strachem, který mi způsobil… (kdo nebo co), Tebe z celého srdce miluji a s Láskou očekávám, až se mi narodíš. Tato komunikace přímou řečí by měla být každé ráno, každý večer.

Ideální je zvolit příjemnou relaxační hudbu k tomu vhodnou. Vždy říci miminku: „Moje drahé dítě, tato krásná melodie nám přinese klidný spánek, protože nastal čas zavřít očička a spát…“ Pokud se toto děje pravidelně, až se miminko narodí a maminka mu pustí tutéž hudbu a řekne, že je čas spinkat, dítě okamžitě usne, má to již dávno zakódované v nevědomí. Ráno po probuzení opět s dlaněmi na bříšku popřát miminku dobré ráno, zeptat se ho, co se mu zdálo a jak se zrovna v bříšku má, jestli něco nepotřebuje. Odpověď přichází mamince přes její pocit.

Během dne maminka s dítětem komunikuje přes přenos myšlenek, v duchu mu vypráví, co vidí, s kým mluví, co zrovna dělá, apod. je-li to možné, mluví nahlas. Těhotná žena by se měla vyhýbat hlučnému prostředí, agresivní hudbě i filmům, a pokud je vystavena nečekanému hluku (kupříkladu výstřel ve filmu), hned by měla uklidnit dítě-dotekem bříška, pohlazením a ubezpečením, že miminku nehrozí nebezpečí. V těhotenství má na miminko blahodárný vliv zpěv matky, byť zní pro maminku jakkoliv falešně a dále vše co přináší člověku pocit klidu a harmonie. Malování, tanec a další rozmazlování.

Nastávající tatínek se na prenatální výchově podílí samozřejmě také, vše přes bříško maminky. Může si s miminkem hrát poťukáváním prstů na bříško, sluch mu může stimulovat zvoněním zvonečku u maminčina bříška, na rozdílnost teploty, která je jiná v děloze než na porodním sále ho může připravovat tím, že ho seznámí se studenou a teplou vodičkou ještě pokud je v bříšku. Střídavě přikládá mamince na bříško PET lahev se studenou a teplou vodou a vše co dělá, říká miminku. Zrak dítěte se stimuluje kroužením rozsvícené baterky kolem bříška maminky.

Každodenní čtení pohádky na dobrou noc dává základ řeči nenarozenému dítěti, a jak dokazují výzkumy, s dětmi se kterými se takto hovoří, nemívají žádnou vadu řeči a dobře se učí cizí jazyky. Výborně k tomu poslouží rolička od toaletního papíru, kterou si tatínek jako trubku přiloží na břicho maminky a takto děťátku posílá svůj hlas. Je dokázáno prenatálními psychology, že děťátko v děloze spí, jí, hraje si, slyší, vidí, cítí. Známý je obrázek dítěte v matčině lůně "hráč na trumpetu", kdy si dítě cucá paleček u ruky nebo u nohy, hraje si s pupeční šňůrou, apod.

Do 3 let si dítě pamatuje, co zažívalo v matčině lůně a může na otázku, jak se mělo v bříšku, odpovědět, např. že si hrálo s provázkem, čímž je myšlena pupeční šňůra. V pozdějším věku se mu již tyto zážitky nevybaví. Zde mám krásný příklad z praxe, jak si 3letý chlapeček vzpomněl, co dělal u maminky v bříšku, když mu maminka řekla, že u ní byl v bříšku a zeptala se ho, jak se tam měl. Maminka ke mně chodila do předporodního kurzu a věděla, že je to možné.

Chlapeček odpověděl: „Bylo to tam červený, padal tam snížek a já tam dělal tohle“ a naznačil se skloněnou hlavičkou mávání ručičkama-jako když plaveme. Červená je barva děložní svaloviny, snížek byly de facto uvolněné vločky mázku, které volně plavou v plodové vodě. Jsou to droboučké epitelie a při prohlídce plodové vody amnioskopem to skutečně vypadá, jak když drobounce sněží. A ještě mi maminka pravila, že naprosto jasně všem od začátku vyprávěl, že u maminky v bříšku je holčička i když rodiče pohlaví dítěte nevěděli.

On s ní totiž dokázal přes nevědomí navázat telepatické spojení. Děti jsou toho schopny, protože jednají instinktem, intuicí a nehodnotí logikou, rozumem. V rámci komunikace s nenarozeným dítětem by maminka měla dítě formou příběhu připravovat i na porod, otevírání porodních cest, nástup děložních kontrakcí až po přijetí do její náruče.

O tom v druhé častí příspěvku.

Libuše Kotoučková

samost. porodní asist.

certifik. terapeut EFT ADv.

m: 732380517