Bylo docela zábavné poslouchat například několikadenní ministryni, která, jako vicepremiérka pro boj s korupcí vůbec nevěděla o rozsahu amnestie a možných dopadech na korupční kauzy. Dozvěděli jsme se, že i ministr spravedlnosti byl překvapen a zaskočen především článkem dvě, který zastavuje trestní stíhání kauz, trvajících déle, než osm let. O tomto článku se velmi kriticky vyjádřil i chemik státní pokladny, ministr Kalousek, který však v žádném případě nesouhlasí z odpovědností vlády, za premiérovo spolupodepsání této normy. Ono se zdá, že vláda není vlastně zodpovědná za nic, pouze za to, že bude pokračovat v reformách, které sice drtivá většina občanů odmítá, ale vláda se cítí být vázána na jejich prosazení a jen díky tomu se v ní drží zuby nehty i zmíněná Karolína.

Ani z hradu jsme se žel nedozvěděli nic nového. Pan Jakl si jen pohrál se slovíčky, třeba když nám vysvětlil, že okrádání spoluobčanů není zločin, protože tím je jen násilný čin… Podle mne je však velmi alarmující, že se pro obhajobu rozsahu amnestie ozvalo z hradu i tvrzení, které je prachsprostou lží, vyvrácenou dokonce v přímém přenosu. Podle Kalouska nám občanům ale i opozičním politikům nezbývá nic jiného, než se pohoršovat, ostatní kroky jsou dětinské. A tak si jen počkáme, jestli se soudce Berka vrátí do práce s čistým štítem a ušlou mzdou za osm let a účastníci řízení kauz ekonomické povahy, se mohou těšit na to, že budou odškodnění žádat občanskoprávní cestou, kdy jim odškodnění nebude již vyplácet amnestovaný zloděj, ale stát z našich daní.

V podstatě je však diskutabilní již jen důvod pro udělení amnestie. Rozbití společného státu s našimi slovenskými sousedy bylo před dvaceti lety aktem neústavním a nelegitimním. Jen proto byl toho roku zrušen zákon o referendu, který dodnes chybí. Pro oba státy to tenkrát znamenalo těžké ekonomické i mezinárodně politické poškození, s kterým se vyrovnáváme dodnes. A to vše jen proto, že se dva politici nemohli domluvit a tak si prostě rozdělili tehdejší stát, aby si mohl každý hrát na svém písečku. Kdo byli ti dva? Vladimír Mečiar a dnešní vyhlašovatel amnestie, Václav Klaus.