Generál Ždímal je jedním z 31 generálů z připravované knihy "Legionáři s lipovou ratolestí" Eduarda Stehlíka, Karla Černého a Radima Chrásta.

VÁCLAV ŽDÍMAL
DIVIZNÍ GENERÁL IN MEMORIAM
LEGIONÁŘ, GENERÁL ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY, PŘÍSLUŠNÍK OBRANY NÁRODA

SE V OBCI HEŘMANOV DNE 29. 6. 1890 NARODIL
A BYL POPRAVEN NACISTY 2. 9. 1942 V BERLÍNĚ.

V letech 1902 až 1908 navštěvoval zemskou reálku ve Velkém Meziříčí, poté studoval na Vysoké škole technické v Brně. Po čtyřech semestrech studium přerušil a pracoval jako geometr. Po vypuknutí války byl v březnu 1915 prezentován u c. k. zeměbraneckého pluku 14 v Innsbrucku a po absolvování školy pro důstojníky v záloze ve Štýru byl odeslán jako velitel čety na ruskou frontu. Již v září 1915 přeběhl do ruského zajetí, přihlásil se do čsl. legií a v srpnu 1916 nastoupil k záložní rotě České družiny v Kyjevě. V prosinci 1916 byl zařazen do 2. čs. střeleckého pluku, se kterým mimo jiné bojoval 2. července 1917 v bitvě u Zborova. Od října 1917 byl zařazen jako štábní důstojník-kartograf na velitelství 1. československé střelecké divize v Žitomiru, od ledna 1918 byl přidělen do štábu Československého armádního sboru. Při bojích proti bolševikům na magistrále se stal v srpnu 1918 velitelem čety 1. československé jízdní dělostřelecké baterie, po absolvování kurzu pro velitele děl. baterií ve Sluďance sloužil od dubna 1919 jako zástupce velitele baterie. Do vlasti se vrátil v červenci 1920 v hodnosti kapitána.

Po repatriační dovolené se stal velitelem baterie lehkého dělostřeleckého pluku 5 v Českých Budějovicích, od prosince 1921 byl jmenován velitelem oddílu lehkého dělostřeleckého pluku 11 v Košicích. Od října 1923 byl velitelem dělostřeleckého oddílu ve Vojenské akademii v Hranicích. Od března 1925 do listopadu 1927 velel dělostřeleckému oddílu 251 v Bílině, poté se stal velitelem dělostřeleckého pluku 7 v Olomouci. V září 1933 byl jmenován velitelem dělostřeleckého pluku 331 v Jincích. Od září 1934 převzal funkci velitele 10. polní dělostřelecké brigády v Banské Bystrici; v červenci 1936 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Od října 1937 zastával funkci velitele dělostřelectva IV. sboru v Olomouci, za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl velitelem dělostřelectva Hraničního pásma XIII v Hranicích na Moravě.

Po okupaci byl v dubnu 1939 zařazen do pražského Vojenského zeměpisného ústavu; současně byl zapojen ve formující se Obraně národa jako velitel Oblastního velitelství Morava-východ. Podařilo se mu vytvořit zpravodajsky a organizačně dobře fungující odbojovou složku. Od září 1939 pracoval jako vládní rada na ministerstvu dopravy. Při velké vlně zatýkání moravských odbojářů byl 11. prosince 1939 zatčen a vězněn nejdříve v Brně a poté na několika místech v Německu (Breslau, Wohlau, Landsberg).

Dne 13. dubna 1942 byl v Berlíně odsouzen za přípravu velezrady k trestu smrti. Byl souzen společně s členy svého ilegálního štábu; při soudním přelíčení se choval velmi statečně, bral veškerou vinu na sebe a ostatním odbojářům tím zachránil život. Poprava stětím byla vykonána 2. září 1942 před pátou hodinou ranní. V říjnu 1946 byla Václavu Ždímalovi udělena hodnost divizního generála in memoriam.

Zdroj: http://www.codyprint.cz/obrana/gen_u-z.html