Pro milovníky přírody tu máme další tip na příjemný výlet. Už jste určitě slyšeli o unikátní technické památce v areálu místní skládky. Na památném Vysokém mostě náš exkurz začneme. Poté co letošní mráz olámal náletové dřeviny je z něj vidět do dálky více než kdy dříve. Sedíce na římse mostu je možno si vychutnávat zurčení Radslavického potoka, který teče právě pod tímto mostem. Je škoda, že se město zaleklo zřejmě značných nákladů na opravu tohoto unikátu. Šlo by z něj udělat turistický cíl No. 1 a to pro celý kraj. Něco takového nemají v Jihlavě ani v Třebíči navíc je v nepatrné blízkosti dálnice.

 No nic nenechme se unášet představami a sestupme níže podél mostovky až úpatí mostu. Nutno podotknout, že celá cesta je pro odvážné a dobrodružné povahy. Hned úvodní sestup je velmi příkrý. Stojíce pod mostem můžeme obdivovat krásy stavebního umu našich předků. Ještě než se vzdálíme od mostu, doporučuji sestoupit až k potůčku. Ten se zde klikatí a zdolává zajímavě stavěné překážky, slunce se do něj pěkné opírá, no zkrátka krása. Cestou dále míjíme něco velmi nepěkného. Bazén se zelenou vodní hladinou. Jímka kalů z nedalekého smetiště s vtipně umístěnou sledovací kancelářskou židlí. Jeto to poslední škaredé co vidíme.

Od jímky vede do mírného svahu cesta, která se v zatáčce rozděluje. Vpravo se dostane k hlavní bráně smetiště, ale tam my nechceme, takže odbočíme vlevo. Popadané stromy cestě sice brání, ale už po pár desítkách metrů klesáme k potoku. Kouzelné údolí jako z pohádky. Bublající potok a kolem něj žlutozelená pastva pro oči v podobě mokrýše střídavolistého. To je rostlinka, jak již sám název napovídá, která miluje lesní prameniště, mokřadní olšiny, lužní lesy, břehy menších toků, mokré horské lesy, roste na půdách vlhkých, humózních, kyselých až neutrálních, výživných, přeplavovaných, s vysokou hladinou spodní vody. A co o ní říká herbář z roku 1899? Žlutník (Chrysosplenium) roste vůbec na místech vlhkých a stinných, má lodyhu šťavnatou a hladkou; květy žluté. Nať má chuť podobnou jako řeřicha; potřebuje se za lék proti neduhům ústrojí močových, chronickému katarrhu a chorobě sleziny.

Vodní kaskádu potoka Vodra tu a tam přehradí olše nebo vrba. Právě ta ohnutá vrbka tvoří pomyslný most přes potok. Z napadaného listí vykukuje další unikát. Trs dlouhých úzkých listů a sněhobílých květů, je to sněženka s druhovým názvem podsněžník. Je to 10 - 20 cm vysoká, vytrvalá, cibulovitá rostlina.  I té se velmi líbí v lužních lesích, příkopech, humózních listnatých i smíšených lesích. Ovšem je oproti mokrýši jedovatá. Obsahuje (nejvíce v cibuli) alkaloidy (např. lykorin, galanthamin, tazetin). Otrava se projevuje sliněním, zvracením a průjmem.

Co chci zvláště vypíchnout je uspořádání jednotlivých celků v tomto údolí. Celou cestu je vidět na protější straně ve svahu smíšený les, pod ním nivní louka, kterou střídá potůček samotný. V těsné blízkosti vede cesta a hned vedle ní hustý temný mladý jehličnatý les. Cestou kolem potoka se dostáváme až na louku a dále k hlavní cestě od Petrávče a k bývalému lihovaru, kde dnes příjemně voní čokoláda z Poexu.