Prezident se poněkud kymácí díky malé viróze a ministr financí není schopen po dvou panácích zformulovat jedinou větu. Politici si po vzoru knihy Jak chutná moc myslí, že mají své funkce na dožití a přes odpor drtivé většiny společnosti se drží svých pozic zuby, nehty a schvalují paskvil za paskvilem. Proti vůli těch, které mají zastupovat a navzdory poslaneckému slibu tak obdarují církve na úkor státu a jeho občanů majetkem, který církve nikdy nevlastnily. Přes odpor odborů, ekonomů, laické i odborné veřejnosti zavedou tzv. II. pilíř důchodového spoření, který je zase jen darem finančním institucím. V pořadu Máte slovo, se vyjádřil i ekonom Ševčík, že jde o paskvil, který se nevyplatí většině občanů, ani státu. V tomto pořadu ale nezazněly důležité informace. Například o tom, že z důchodového fondu se odčerpaly peníze na jiné účely a již se tam nikdy nevrátily. Nebo, že k udržení prvního pilíře není potřeba zvyšovat daně, ale že pro nalití peněz do fondu je především důležité zvýšit zaměstnanost a zrušit nesmyslné stropy odvodů pro nejmajetnější. (Nebo by si pak pan Babiš namohl chudák už koupit mediální skupinu MAFRA?) Zazněla tam však věta, která dokazuje, kam až jsme to dopracovali. „Nechápu, proč bych měla být solidární s dnešními důchodci, když nevím, jaký důchod budu brát já?“ Z tohoto vyjádření jsou zřejmé dvě věci. Za prvé-mladí dnes politikům vůbec nevěří a ztratili jakoukoli důvěru i v politiku jako takovou. A za druhé-naše mládež už se dávno neučí samozřejmostem, vlastním ještě mé generaci. Dnes už žádná úcta ke stáří, žádná pomoc slabším a už vůbec ne nějaká spolupráce v kolektivu. Na vzestupu je dnes individualismus, který se pro své já, já, pak dlouho nic a zase já, může v naší zemi nazývat JÁJSTVÍ. Ale co se divit, vždyť příklady z politiky táhnou. Politické strany hned po volbách zapomínají na svůj volební program a sliby voličům. Jednotliví politici opouštějí strany, za které byli zvoleni a místo, aby odstoupili, sedí si za pěkné peníze (které by ministr Kalousek rád zvýšil o 27%) dál v poslaneckých lavicích jako NEZAŘEZENÍ. Politička, která za celou svou kariéru neřekla jediný SVŮJ názor, se chlubí tím, že již ve vysoké politice zapáchá patnáct let a cítí se proto být kvalifikována k tomu, vést celou vládu. Hlavně aby nedošlo k předčasným volbám, které by už mnohé profláknuté tváře nepustily ke korýtkům.
Buďme však objektivní. Ví vůbec levice, co by po případných vítězných volbách v našem korupcí prolezlém státě změnila tak, aby se konečně peníze nás všech přestaly stěhovat jen do kapes vyvolených a začaly plnit státní kasu, aby bylo nejen na důchody, ale i na zdravotnictví, školství, aby bylo na stavbu a opravy silnic, aby se naši postižení a nemocní necítili jako vyvrhelové společnosti? Ta opravdu levicová strana svá řešení na svých stránkách srozumitelně předkládá. Pravda, podobně se prezentuje i ta středolevá, ale můžeme si být jisti, že se po volbách nespokojí opět s nějakým kočkopsem, tedy s koalicí, které jí její sliby znemožní? Zatím to tak vždy dopadlo, ale to jsou prozatím přeci jen předčasné spekulace. Zatím stále sledujeme vládní politické divadýlko a stále si ještě nemůžeme říci spolu s dávnými Římany, plaudite, amici, finita est comoedia-tleskejte přátelé, komedie skončila.
Autor: Martin Klement, Mostiště.
Publikoval: -kas-
