Dne 5. října odjela celá výprava 10 členek spolu s trenérem směr Slovinsko, kde se měla konat jedna z dalších hasičských soutěží. Tentokrát se jednalo o město Velenje, vzdálené asi 60 km od Lublaně. Městečko je třikrát větší než město Velké Meziříčí a tak nebylo divu, že měly holky konkurenci, která představovala dalších 15 družstev žen. Soutěžily ve dvou kategoriích. První kategorie žen a druhá kategorie zahraničních hostů.

K holkám se přidal místní hasič Iztok, který byl celé dva dny jejich pravá ruka. Vše domlouval, tlumočil a zařizoval. V pátek je čekalo ubytování, večeře a příprava na sobotní závody. Po sobotní perfektní snídani se holky rozhodly prozkoumat město, kde se konal veletrh hasičské techniky. Město potom ještě obdivovaly z výšky 37m, kam vystoupaly pomocí hasičského auta s výsuvným žebříkem. Navštívily požární zbrojnici a slovinské gasilce (hasiče).

V 10 hodin se sešly na místním stadionu, aby se podívaly na ostatní družstva, vymyslely lepší taktiku a poslechly si startovní povely v jiném jazyce. Na start šly holky trošku nervózní. Právě slovinské ženy vyhrály olympiádu ve Francii. Na druhou stranu to byla tato děvčata, která Velké Meziříčí vyburcovala k té nejlepší štafetě. Příprava materiálu je vždy nejdůležitější. Je třeba si potěžkat savice; nachystat si koncovky hadic tak, aby se co nejlépe zacvakly zuby hned napoprvé; připravit lanka, aby v nich nebyl uzel. Zkrátka každé malé pochybení v přípravě znamená chybu při ostrém útoku.

Slovinský povel byl úsměvný a také trochu srozumitelnější, než třeba ten francouzský. Překvapily nás lehčí savice, tak byl menší zádrhel na sacím vedení. Spolu s uklouznutím na pravém proudu nám tento pokus dal čas 53:76. Bohužel nám rozhodčí připsali 5 trestných bodů za spadnutí hadicové koncovky z rukou pravého proudu. Znamenalo to tak přičtení 5 vteřin k našemu času.

Hned se odcházelo na štafetu, kde k velkému překvapení chyběla nejatraktivnější překážka, roura. Těžko říct, jestli ji Slovinci vůbec používají, protože slovinské holky ve Francii s ní měly značné problémy. Holky běžely štafetu samy, což nemají vůbec rády, protože je nemá „kdo táhnout“. Čas 65:36 se všem líbil a tak holky odcházely ze stadionu spokojené, i když vždy to může být lepší. Ale na ,,coby, kdyby´´ se u nás už dlouho nehraje.

Ženy si ještě zpestřily den úžasnou procházkou kolem místních jezer a skrz chatovou oblast. Vyhlášení se konalo na místním náměstí. Nikde nebylo možno nahlédnout na celkové výsledky a tak holky nevěděly až do samotného konce na čem jsou.

V úvodu se oceňovaly ženské týmy, poté mužské a nakonec týmy zahraničních hostů. V celkovém zhodnocení skončily ženy SDH Velké Meziříčí na krásné bramborové pozici, tedy na 4. místě a v zahraniční kategorii vybojovaly úžasnou první pozici a dostaly i krásné ceny. Zakončení sezony tudíž nemohlo dopadnout lépe.

Proběhlo rozloučení a cesta domů. Holky byly unavené ale spokojené. Na celou zimní sezonu mají připravené tréninky, takže se nekoná žádné odpočívání během zimních měsíců.

Tímto bych chtěla poděkovat těm, kteří nad námi celý rok držely ochranná křídla a podporovaly nás během úžasně vydařené sezony 2013.