Podle předpokladů archeologové na středověké parcele, která se prakticky využívala od založení města, našli značné množství materiálu k výzkumu. Zadní trakty domů na náměstí se tradičně využívaly jako zázemí měšťanských domů. Měšťanské domy poskytovaly zázemí pro vlastní výrobu o obchod drobným řemeslníkům a obchodníkům. Odkrytá zemina skýtá základy staveb a mnoho drobných předmětů z přelomu 13. a 14. století. Důkazem je nalezená kolonizační keramika. Nalezené kusy mohou po jejich podrobnějším zkoumání naznačit, zda se na soutoku řek nenacházela kupecká stezka s osadou ještě před založením samotného města.

Sondáže sahající až do hloubky 2,5 metrů odhalily několik konstrukcí, kamenných zdí, porušených objektů, které se vzájemně překrývaly, z čehož lze usuzovat využívání plochy napříč jednotlivými údobími našeho města. V nejnižších částech výkopů byly nalezeny dřevěné části bednění zdí. Po důkladném rozboru vzorků dřeva půjde přesněji zařadit nalezené části keramiky, jež tvořily 70 procent vykopaných předmětů. Přesné datování nálezů pomůže osvětlit historické události nejen ve Velkém Meziříčí, ale i v celém regionu Žďárska.

Z organických částí byly krom dřevěných konstrukcí objeveny také odpady z kuchyně, zejména kosti zvířat. Můžeme si tak udělat celkem přesný obrázek o tom, co naši předkové jedli. Odborníci udělají rozbor kostí a zjistí podíl druhů masa na talířích našich předků, tedy to zda převažovala lovná zvěř, chovná zvěř, drůbež či v jakém množství se konzumovaly ryby. Významnou částí vykopaných předmětů tvořily nálezy skla, především šlo o střepy číší českého typu – vysoké sklo se spodní patkou a typickými bradavčitými nálepy. Za pozornost stojí také nalezené kachle a hliněné omazy, které mají tu výpověďní hodnotu, že při zánicích objektů požárem zafixují vypálením negativu přesnou podobu dřevených konstrukcí.

Ve spodní části v blízkosti břehu řeky Balinky našli archeologové drobné objekty, které nejspíše sloužily k vydělávání a činění kůží. Ve Velkém Meziříčí sahá tradice koželužského cechu hluboko do historie. Už v roce 1523 měl tento cech dvacet členů. Tím nejunikátnějším nálezem je zde především kruhová jímka tvořená dřevěným košem a k ní vedoucí kamenný žlab. Podobné „středověké pračky“ fungující na principu samospádu s odtokem do dřevené kádě známe například z balkánských zemí. Co do unikátnosti objevu a stupně zachování lze přirovnat nálezy ve Velké Meziříčí jen k obdobné situaci při opravě nádvoří hradu taktéž ležícího na soutoku řek ve Veselí nad Moravou. Definitivní potvrzení funkce přinese až rozbor fosfátů v odebraných vzorcích.

Velmi často probíranou otázkou z hlediska historie města je fortifikace (opevnění) centra. Archeologové předpokládali souvislé opevnění mezi dolní branou na Komenského ulici a horní branou na Třebíčské ulici (ta se na rozdíl od dolní nedochovala). „Odporová metoda měření nám prokázala, že zde kamenná hradba nebyla. Nalezli jsme pokračování ohrazení lehkou palisádou neboli polským plotem. Jedná se o kůly propletené houžvemi,“ uvedl ředitel společnosti Pueblo Pavel Hušták. Z předchozího výzkumu na protipovodňových stěnách kolem řeky Balinky už mají archeologové zachyceno datování plotu k roku 1462. Na což také poukazuje jedno z nejstarších vyobrazení Velkého Meziříčí, ve kterém je vykresleno podobné hrazení kolem řeky Balinky. Přesné časové zařazení jednotlivých nalezených částí plotu vydá dendrochronologická analýza.