Dvanáctý duben byl pro ženy z SDH Velké Meziříčí, cvičící CTIF, dnem prvních závodů, které se konaly ve Zlínském kraji, ve Vlčnově. Sem děvčata jezdí obzvláště rády, protože si s družstvy SDH Vlčnov dobře rozumí a dá se říct, že se i přátelí.

V ranních hodinách dojely ženy na sportovní hřiště T. J. Vlčnov, kam dovezly vybavení pro útok v klasických disciplínách CTIF. Seznámily se se soutěžním programem a pomalu, ale jistě se připravovaly na první venkovní soutěž. V mužské kategorii zde bylo i zastoupení zahraničních družstev, konkrétně tedy DHZ DHZ Mier Spišská Nová Ves – Slovenská republika.

Po důkladné rozcvičce si nachystaly stav č. 2, na kterém probíhaly tréninkové útoky. Vlčnovské savice jsou trochu lehčí a pružnější, než velkomeziříčský materiál. Proto ženy musely upravit taktiku roznosu a spojování sacího vedení. Tréninkový čas útoku byl velice vydaření a na čase byla zkouška roury ve štafetovém běhu. Tato překážka se dodnes zdá většině příznivců tohoto sportu za nejatraktivnější část štafety. Za SDH Velké Meziříčí ji běhala Michaela Bernatová. Kvůli jistotě a slovnímu spojení „kdyby náhodou” se snažila najít dobrovolnici, která by se ji zkusila také naučit běhat. Přes zimu vytrénovala Petru Žejškovou a s klidnou hlavou může Michaela říct, že „se Peťa roury vůbec nebojí a překonání této překážky si velice užívá.” Právě na těchto závodech ji Petra měla skákat poprvé. Při tréninkách štafety oběma závodnicím chyběl kousek do výjezdu z roury. „Překážka je přeci jen jiná, než jakou máme doma.” Komentovaly tak obě závodnice.

Po slavnostním zahájení nastaly ostré útoky. K vidění tu zde byly i poháry, které družstva získají za své výkony. Tato motivace byla jistě na místě. Po prvních útocích ale nebylo na poháry či medailové pozice ani pomyšlení. Čas 57:84 a ještě s trestnými body nestál vůbec za nic. Ženám z SDH Velké Meziříčí možná chyběla rivalita mezi družstvy. „Holkám z Vlčnova přejeme vždy to samé co nám, takže soupeření u nás nehledejte. ” Ženy ale chtěly pokořit svoje zatím dosavadní rekordy a tak do druhého pokusu daly, co mohly. Sací vedení bylo perfektní a proudy dokončovaly svůj útok společně. Čas 45:55 nebyl sice překonáním rekordu, ale byl dostačující na první venkovní závody. „V další soutěži stáhneme dvě, tři vteřinky a máme rekord doma, ” komentovala členka sacího vedení. Holky z Vlčnova zaběhly perfektní čas 47:60, a proto přišlo pravé utkání mezi družstvy právě při štafetách.

Po všech útocích přišly na start štafety. Nutno ještě podotknout, že ve Vlčnově se běhá na škvárovém povrchu, jen poslední dvě předávky se odehrávají na tartanu. Zde tedy nebyl rekord štafety v očekávání. První čas 70:90 se ani nepřibližoval dobrému času. Druhá štafeta byla stená a tak se holkám na tváři úsměv neobjevoval. Nebyly spokojené se svými výsledky. „V předávkách a v běhu je pořád co zlepšovat, ale obě roury byly perfektní,” dodal trenér družstva Stanislav Kratochvíl st.

Po 6 letech soutěží si z Vlčnova odvezlo putovní pohár a pohár za první místo družstvo SDH Velké Meziříčí. Holky z Vlčnova se umístila těsně pod prvním místem. V mužské kategorii ovládlo Vlčnovský pohár družstvo Spíšské Nové Vsi, v kategorii profesionální družstva vyhráli chlapi HZS Královehradeckého kraje a v kategorii B se nejlépe vedlo družstvo domácích Vlčnov M3.

Všem gratulujeme a přejeme jen samé vydařené závody!

Další závody se budou konat v Praze, 1. června na Den dětí. Do Vlčnova se ale chystá velkomeziříčská výprava na slavnou Jízdu králů, která se uskuteční 23. – 25. května. Tato přehlídka byla zapsaná roku 2011 na Seznam kulturního nehmotného dědictví UNESCO. Všichni jste srdečně zváni!