Od jara každý rok se vede velká debata, kdo pojede letos do Javoříčka. Čím více se blíží termín, tak se snižuje počet účastníku a vymýšlí různé důvody, proč nemohu jet (maželka nadává, bolí mě to či ono). Letos se sešlo 5 cyklistů a nejstarší z nás před nedávnem oslavil šedesátiny.

Je první máj, budík zazvoní v 5.30. Pomalu a potichu vstávám z postele, abych nikoho neprobudil. Manželka lehce procitne a optá se, zda opravdu jedu. Já odvětím, že ano. Mezi řečí prohodí něco o bláznech a popřeje mi štastnou cestu. Vydatně snídám a zjištuji, že skřípnutý nerv pod pravou lopatkou stále bolí, což mi na sebevědomí nepřidá. Sraz je na Karlově a při pomalé jízdě městem si uvědomuji, jaký je zde klid bez aut. Je mi pěkná zima, protože je 6°C. Vyrážíme směr Ruda. Oceňuji to, že je město v údolí a my se můžeme zahřát jízdou do kopce. Slunce začíná hřát a my plánujeme, že v Tišnově sundáme bundy a návleky na nohy. Nádhernou cestou okolo sadů z Tišnova do Černé Hory potkáváme kolegu z Třebíče. Odhaduji, že mu je okolo 55. Prý jede na pracovní schůzku do Prostějova a zpět. Kvůli dopravě okolo Brna jede přes Drahanskou vrchovinu, což je 240 km. Za Černou Horu projíždíme směr Rájec-Jestřebí a pak začíná nejtěžsí stoupání na Drahanskou vrchovinu. Tachometr ukazuje 290 mnm a my víme, že za pár kilometrů budeme v nadmořské výšce 707 mnm. Stoupání okolo obce Kuničky nám sebralo hodně sil, proto zastavujeme v obci Benešov na občerstvení. V dálce pozorujeme srážkový radar na kopci Skalky, který nám posílá online informace do mobilů. Po krátkém občerstvení vyrážíme směr Konice s panoramatem Pradědu na obzoru.

Ve 12.30 jsme na místě. Všude je plno cyklistů z okolí a mě je líto, že nemohu navštívit Javořické jeskyně, které jsou nedaleko. Dostáváme pamětní list a kocháme se nádherným počasím a krajinou. Bohužel nás tlačí čas a my musíme ve 13.30 vyrazit na cestu zpět. Tam, kde jsme se cestou tam svezli z kopce nyní dřeme do kopce. Sil pomalu ubývá a jedna malá krize následuje za druhou. Při sjezdu do Černé Hory obdivujeme čarovnou krajinu okolo. Poslední dlouhé stoupání z Tišnova do Deblína nás trochu zdrželo, protože kolegovi Miloši praskl řetěz. Naštěstí u nás zastavil mladý muž ze Slovenska a poskytl nám potřebné nářadí na spojení řetězu. Slunce nám u Vlkova zapadlo a my se musíme znovu obléci. Při oblékání zjištuji, že lopatka přestala bolet. Bohužel bolí vše ostatní. Z pomocí světel pomalu sjíždíme z Rudy do města a doufáme , že nám bude umožněno se této akce zúčastnit i v roce 2015, a že se naše řady rozšíří.

Statistika: ujeto 213 km, nastoupáno 3167 m, průměr jízdy 24 km/h