Hon na prezidenta- Tak nám chtějí odstřelit prezidenta paní Milerová. Řekl by Švejk. A hodlají k tomu využít čehokoli. Je těžko stravitelné, že pan prezident řekl pravdu o „disidentské“ dívčí kapele Pussi riot. Je nepřekousnutelné, když řekne pravdu o listopadových událostech, ze sklonku devadesátých let minulého tisíciletí. Už vůbec není možné publikovat jeho názor na listopadové události a dění na Ukrajině. Nevadí, že je to názor mnoha jiných celosvětových politiků, naše média jsou v každém případě celosvětová… Dokud měl Gorbačov teze hodné západu, dostal dokonce Nobelovu cenu, ale dnes, když souhlasí s Putinem, a dává vinu za veškeré problémy na Ukrajině západnímu rozpínání, není pro něj v tisku místo. Přesto je jeden z hlavních protagonistů rozdělení světa. Jen má dnes stejné otázky jako já. JAK TO, ŽE ZÁPAD NEDODRŽEL SMLOUVU, O NEŠÍŘENÍ SPOLKU NATO NA VÝCHODNÍ ÚZEMÍ?! Proč západ neustále útočí na Rusko ve vymyšlených scénářích a vyvolává novou vlnu studené války?
Pan prezident se na takovéto otázky nebojí odpovědět, a tak se u nás stává módním trendem, pořádat akce na jeho odvolání, jelikož je nutné odstranit prezidenta, který se vymkl kontrole a dovoluje si spisovnou a uchu lahodící češtinou říkat pravdu.
Když jsem sedmnáctého listopadu vzpomenul zapálením svíčky na náměstí Velkého Meziříčí na hrdinství našich studentů v boji proti okupaci a nacismu, vyslechl jsem si s lehce pobaveným, ironickým ale i posmutnělým úsměvem, od několika přítomných pravicových spoluobčanů výtku, že tam, jako komunista nemám co dělat, a že svou přítomností degraduji vzpomínku na sedmnáctý listopad 89. Ó, jak jsem rád, že na své dětství vzpomínám, jako na plné her, možností volnočasových aktivit, ve snadno dostupných kroužcích i ve skvěle řízeném PIONÝRU. Ve škole nás učili logickému smýšlení i úctě ke stáří a pravdomluvnosti. Mou paměť nepokřivila propaganda lidí, kteří na socialismu nikdy neviděli ani zrnko dobrého, a kteří lžou ostatním i sami sobě ve snaze ospravedlnit rozdělení, a rozkradení tehdy fungujícího státu. Nikdy jsem já, ani nikdo v mém okolí netrpěl hladem. Nikdo se neživil vybíráním popelnic, a nikdo nestrádal pod mostem. Místo mandarinek a banánů jsem s láskou konzumoval českomoravská jablka, hrušky i hrozny. Děti byly zdravé, netrpěly nadváhou ani nemocemi z vysedávání u počítačů…
Ano, člověk s takovými vzpomínkami opravdu nemá v den výročí návratu kapitalismu vůbec nárok vyjít ven z bytu, natož zapálit svíčku, jejíž plamínek by mohl ukázat cestu demokracii a pravdě. Zatím si obě slečny cestu k nám, do srdce Evropy ještě nenašly.
Autor: Čekám na ně. S úctou Martin Klement
Publikoval: -kas-
W.N.
