KATEŘINA KARMAZÍNOVÁ

Tato akustická pop-rocková kapela spolu přitom nepůsobí ještě ani rok. Její členové Ondřej Brejška, Michal Zezula, Richard Tichý, Tomáš Krpálek, Tomáš Kozina a Roman Grunt však doufají, že jim jejich výhra pomůže posunout se dál. „Jsme takoví začátečníci, kteří tu sehranost, kterou měly v soutěži jiné kapely, ještě doženou, a o to lepší potom budeme,“ vysvětluje zpěvák Ondřej Brejška.

Vaše kapela počítá fanoušky podle „lajků“, které od nich dostanete na sociální síti Facebook. Vznikl z nich i váš název?

Ondřej: V červnu 2014 jsem tuhle kapelu založil s jedním kamarádem z divadla. Dělali jsme spolu různé cover verze písniček, natáčeli se, a videa pak zavěšovali na Facebook. Tam to mělo docela pozitivní ohlasy. Pak už jsme z těch „palců nahoru“, které nám tam lidi dávali, měli takovou radost, že jsme to dělali skoro jenom kvůli tomu. Když se potom naše cesty s ostatními členy spojily Cestou od Tomáše Kluse a Richarda Krajča, vyvrcholilo to obrovským počtem „lajků“. Tak jsme si řekli, že si rovnou dáme i takový název. Neznamená to, že bychom bažili jenom po nich, ale je to takový surový základ, ze kterého kapela vznikla. Prostě potěší, když nám dají lidi tímhle „palcem nahoru“ vědět, že nás podporují. Zpětný ohlas se zobrazuje v názvu kapely.

Kdo přišel s nápadem přihlásit vás do soutěže Vysočina Hledá Talent a proč?

Tomáš Krpálek: Napadlo to mě a Richarda. Už v loňském roce jsem se s jinou kapelou této soutěže účastnil, takže jsem věděl, jak to chodí, a že je to dobrá možnost se zviditelnit

Skládali jste nové písničky přímo pro jejich využití v soutěži?

Richard: Když jsme se do Talentu hlásili, chtěli po nás nahrávky dvou písniček. Jenže to jsme si mysleli, že soutěž probíhá až v únoru, a ne v lednu, jak jsme později zjistili. V té době jsme neměli ani jednu vlastní písničku! Během týdne jsme za pomoci Honzy Bartejse a Matěje Pospíšila složili dvě, které tuto soutěž dobyly a ve finále i vyhrály.

V prvním kole soutěže rozhodovala o vašem postupu porota. Cítili jste se před ní nervóznější než při koncertech před diváky?

Ondřej: Určitě ano. Je to něco jiného, protože pro diváky hrajeme, aby si to užili. Tohle bylo poprvé, kdy tam byl někdo jenom z toho důvodu, aby nás hodnotil. Ale porota na nás reagovala velice kladně. Dle moderátora Jirky Doležala jsme měli vůbec nejlepší hodnocení. Kristýna, ředitelka Hitrádia Vysočina, říkala, že loni v soutěži byla podobná kapela, u které se jí tajil dech, a letos jsme to byli my. Jediná připomínka padla od ředitele nahrávacího studia Autobus - říkal, že nechápe, proč zpíváme unisono, když už to jinak máme takhle vychytaný.

Michal: Na to jsme si potom ve finále už dali pozor, což porotci ocenili. Líbilo se jim, že jsme si jejich slova vzali k srdci, že jsme na tom zapracovali.

Ačkoliv jste na hudební scéně necelý rok, dokázali jste pokořit i poměrně zaběhnuté kapely, které už v okolí mají svoje jméno. Čím jste podle vás vedle nich porotu nejvíc zaujali?

Ondřej: Myslím si, že my jsme měli možná větší talent než ostatní kapely, které byly třeba sice perfektně sehrané, ale chyběli jim kvalitní zpěváci. Ale my tu sehranost jednou doženeme. Hlavně hrajeme něco úplně jiného než ostatní skupiny. Ty hrály takovou „zábavovou“ punk-rockovou muziku. My se soustředíme na to, abychom hráli akusticky, aby to nebyl jeden velký rámus, ale mělo to hlavu a patu.

Ve druhém kole o vašem osudu rozhodovali fanoušci, respektive počet hlasů, který vám byli ochotni poslat. Vy jste jich obdrželi 2296. Jak jste to dokázali?

Tomáš Krpálek: Určitě přes Facebook, akorát nás kamarádi už nesnášejí, protože jsme je s tím pořád otravovali. Vyrobili jsme si taky plakáty, které jsme vylepovali snad všude, a vyrazili jsme hrát do Prahy na Václavák, do Jihlavy i do Brna, což asi moc kapel kvůli soutěži nedělalo.

Tomáš Kozina: Úplně neznámí lidi si nás tam začali natáčet, ptali se nás, odkud jsme, kde hrajeme, jak se jmenujeme. Bylo to hodně příjemné.

Richard: Lidi nás poslouchali, koukali, pak třeba vzali do ruky mobil a poslali nám rovnou hlas. To bylo přesně to, co jsme chtěli.

Ondřej: Když jsme hráli na Václaváku, začal tam tancovat jeden bezdomovec. Docela pařil. Prohýbal ta shnilá kolena a šel k nám blíž. Nakonec ho víc než naše hudba zajímalo, jestli máme cigaretu. Ale i tak to potěšilo. Nejvíc hlasů jsme ale získali určitě díky Facebooku.

Výhrou v soutěži Vysočina Hledá Talent je profesionální nahrání písničky, natočení vlastního videoklipu a účast na dvou hudebních festivalech. Víte už o konkrétních datech nebo místech, kde vás vaši fanoušci uvidí? Co plánujete do budoucna?

Ondřej: Co se týká výhry, zatím nevíme přesně žádná data. Na 8. března připadá nahrávání písničky ve studiu Autobus. Ta by potom měla hrát v rádiích, což je vlastně další část výhry. Jinak 21. března budeme hrát ve Velkém Meziříčí na Panoramě spolu s finalistkami, které se umístily na třetím místě – jsou to holky, které si říkají Duo Amatér. Spojíme síly a budeme tam od osmi hodin vystupovat v restauraci. 27. března pak budeme v Brně v kavárně Trojka.

Michal: Chystáme taky uzavřenou akci pro nás a naše fanoušky na River Bowlingu, abychom jim mohli poděkovat za jejich podporu.

Tomáš Kozina: Doufáme, že nás výhra v téhle soutěži posune někam dál. Ale v těch našich menších koncertech budeme určitě pokračovat, má to úžasnou atmosféru.

Richard: Teď se hlavě zaměříme na naši vlastní tvorbu, to se od nás asi i očekává. Na tom budeme v současnosti nejvíc pracovat.

Ondřej: Musíme dokázat těm, kteří pro nás hlasovali, že hlasovali dobře. Celá Vysočina si nás zvolila jako talent, tak se do toho musíme opřít!

Autor rozhovoru: KATEŘINA KARMAZÍNOVÁ