Dne 16. května jsme se vydali v brzkých ranních hodinách do Německého Ambergu. Na stadionu už se všichni netrpělivě připravovali na první hvízdnutí píšťalky, která by odstartovala Mistrovství Bavorska, které sloužilo i jako kvalifikace na Olympiádu, která nás čeká v příštím roce.

Současně probíhala i menší Pohárová soutěž Bavorska. Po snídani jsme byli na tribuně a snažili se pochytit práci zahraničních i domácích družstev a přístup rozhodčích. Některé jsme již z předchozích soutěží a také oni nás poznávali. Němečtí závodníci běhali časy v průměru 50 vteřin, což pro nás byl spíše čas „na pohodu.” Víc nás znervóznilo ale jedno z konkurenčních družstev žen, které zvládlo útok za 41:50. Naše silná stránka v soutěžích CTIF je právě čistý a rychlý útok. Na minulých závodech jsme měly útok horší pouze o 28 setin. Takže jejich útok byl pro nás výzvou.

Ve štafetovém běhu potřebujeme zrychlit krok a vylepšit předávky. Takže vyhrát nad tímto týmem byla slušná motivace. Na start samotného Mistrovství jsme šly v deset hodin. O proti českým soutěžím, zahraniční nemají čas na přípravu. Tudíž jsme si nemohly „osahat” materiál. Při chystání jsme zjistily, že jsou savice o něco těžší, takže bylo potřeba více sil na posouvání. První čas byl 48:40, kdy jsme si potřebovaly pojistit čas bez trestných bodů, jak už to u dvou pokusů míváme. Čas byl bez trestných bodů a tak jsme s klidným svědomím mohly odcházet ke štafetě. K největšímu úžasu došla členka štafety, která běhá poslední překážku, rouru. Ta byla o něco kratší, než klasická česká, což by ani tak nevadilo. Co bylo zarážející, že byla na vysokých podstavcích a o dost užší. Klasický manévr a´la výběh z roury se tedy musel co nejrychleji přizpůsobit. ,,Trošku jsem se na konci zasekla, odnesla to jen naražená noha a záda, ale vyběhla jsem jako vždycky” komentovala členka, když s úsměvem doběhla do cíle a výsledný čas byl 67,50. Jedny závody byly tedy za námi. Následovala pohárová soutěž, kde jsme zaběhly opět čistý čas 47:40 a štafetu 65:00. Takže přišlo zlepšení v obou případech. Volný čas před vyhlášením jsme strávili v místní restauraci, kde jsme sledovali MS v hokeji a fandili našim českým hráčům, kteří ale bohužel prohráli s Kanadou 2:0.

Vyhlášení probíhalo na soutěžním oválu za účasti starosty městské části a dalších významných členů německého hasičského sdružení.

V zahraniční kategorii jsme soutěž vyhrály a získaly krásný pohár. Zatím to byl nejlepší možný dosažený čas, který jsme mimo ČR zaběhly. Nicméně jsme k velkému úžasu obhájily vítězství v celkové ženské kategorii, kde soutěžilo 6 družstev, protože ostatním družstvům se buď nevedlo, nebo dostaly trestné body navíc. Což bývá většinou rozhodující. Mezi muži, kterých zde startovalo 52 družstev bychom obsadili krásné 10.místo. Před námi tedy stály vybojované dva poháry, které přibudou do naší, stále se zvětšující, sbírky. Večer byl kulturní program v podobě diskotéky a barevné vodní fontány. Druhý den po snídani jsme vyrazili zpět do Velkého Meziříčí.

V květnovém měsíci nás čeká soutěž z Uhřínově, kde si poprvé vyzkoušíme klasickou soutěž s vodou a v červenci se podíváme opět do zahraniční, tentokráte do Rakouska.