Nevím, jak slušně nazvat ty, kteří metali vejce nejen na politiky, ale i na voliče ČSSD, kteří si přišli poslechnout argumenty představitelů své politické strany. Ty, kteří rvali transparenty z rukou starších lidí a své počínání nazývali protestem. Jen pro představu o jaký protest to vlastně jde. Je to, jako bych já ateista, přišel na nedělní mši se zásobou vajíček, která bych házel na kněze jako protest, jelikož nesouhlasím s tím, co káže! Jestlipak by se v Blesku objevila má fotka s komentářem, že mladý oponent ukázal duchovním, co si o nich myslí?

Měla tato válka nějaký hlubší význam, nebo šlo jen o recesi, či klukovinu? Představitelé ČSSD cítí v pozadí této akce prsty ODS. Což o to, ti se jistě při televizních záběrech bombardovaného Paroubka tetelili blahem. (A z mnoha zkušeností vím, že podobné akce napadají výhradně stoupence pravice.) Při pohledu na ony recesisty jsem se spíše přiklonil k názoru, že šlo o zviditelnění nudící se mládeže (mnohdy i znechucenou dnešní politikou), která se vymkla kontrole. Jsem ale velmi nemile překvapen tím, že na ohlášeném mítinku se může něco podobného přihodit. Vždyť nahlášená akce má být nejen monitorována, ale i chráněna před podobnými excesy. Neonacisty policisté chrání vlastním tělem a hodil-li by po nich nějaký anarchista vejce, odvlekli by jej dozajista v poutech. Když jsem pak sledoval ve zprávách komentáře politiků, musel jsem se zasmát. „Kdo seje vítr, sklízí bouři“, řekl předseda KDÚ-ČSL. Byla to však z velké části i jeho (vyřešená-nevyřešená) kauza, která ten vítr sela… A jak jsem již jednou v minulosti zmínil. Co chcete mladým vyčítat? Vždyť jen napodobují styl našich politických představitelů.

Sám takovýto pokus o recesi odmítám. Když s někým nesouhlasím, tak se ho snažím přesvědčit argumenty a ne vajíčkovou smrští. K takové nekulturnosti bych se nikdy nesnížil. Jako recesi jsem však ocenil přítomnost marťana na mítinku ČSSD. Byla to dobrá připomínka panu Paroubkovi, že nejsou zapomenuta jeho slova o prosazování levicového programu i za pomoci UFO. Dnes je totiž zase vše jinak. Sociální demokraté mají jen dvě teze. 1) Buď ve volbách zvítězí s nadpoloviční většinou (samozřejmě ve volbách podzimních) a budou vládnout sami. 2) Když se to nepovede, zahodí veškeré sliby a budou vládnout ve velké koalici. Jak se totiž nechali slyšet, chtějí svůj levicový program plnit raději s pravicovou ODS, než s levicovou KSČM. To jsou mi paradoxy.

Neplnění slibů, arogance moci a také totální ignorování vůle většiny obyvatel ČR, to symbolizuje větší část naší politické scény. Z koho si má dorůstající mládež brát DOBRÝ příklad? Vždyť i nová Fischerova vláda se příliš jako vláda ODBORNÍKŮ nechová. Od odborníků bych očekával, že se bude nejprve starat o příjmovou část státního rozpočtu. Tedy že navrhne zrušení snížení sociálních odvodů, zrušení stropu odvodů pro vysoké příjmy, nesníží DPH a zavede opět progresívní zdanění vysokých příjmů. Vždyť třeba snížení odvodu sociálního pojištění sníží příjmy rozpočtu asi o 17 miliard korun. Fischerova vláda však v první řadě sníží sociální dávky a zmrazí platy, takže řešení hledá jen na výdajové straně státního rozpočtu. Škrtat by přeci šli i jiné výdaje. Když jsem slyšel smutný příběh od občasného návštěvníka dětského oddělení, kde se léčí děti nemocné leukémií, daleko tvrději na mne dolehla nesmyslnost přerozdělování státních peněz. Posuďte sami…

Příběh je o tom, jak se vypravěč při jedné ze svých návštěv tohoto oddělení zeptal, kde je chlapec s kterým si před několika dny hrál. „Petřík tady už není“, řekl mu malý klučina s hlavou holou od neustálých terapií a s neskutečně velkýma smutnýma očima. „On už včera umřel.“ Tuto hroznou skutečnost sdělil vážným hlasem předčasně dospělého člověka. Neoplakával kamarádovu smrt, smířen s ní jako s každodenní realitou. Tyto děti vědí, že ta nelítostná teta s kosou si může každý den přijít i pro ně, nezajímá je vůbec politika, ale politici by se měli zajímat o ně! Proč jsou neustále kráceny výdaje na vědu a výzkum? Ptal jsem se v duchu se slzami v očích, když vyprávění skončilo. Proč naopak dáváme stále více finančních prostředků na válečná dobrodružství, o která nikdo nestojí? Neměli by se politici start víc než o svá korýtka a vzájemné napadání o to, aby někdy příště mohlo takové dítě s očima rozzářenýma sdělit – „Petřík tady už není. Ten nový lék pomáhá a tak ho už včera pustili domů“…