Sudičky k němu byly velmi štědré a daly mu do vínku mnoho kladných vlastností, kterými se během svého života proslavil. Zdědil živelný příklon k půdě a k zemědělské práci a po absolvování studia v Zemské hospodářské škole ve Velkém Meziříčí se chtěl zemědělství věnovat a vstoupit do zaměstnání jako agronom. Osud však rozhodl jinak a povolávací rozkaz do rakouské armády, po vypuknutí první světové války nasměroval jeho životní cestu úplně jiným směrem.

Tehdy začíná vojenská kariéra Ludvíka Svobody. Prošel boji první světové války jako ruský legionář a byl vyznamenán dvěma řády Sv. Jiří, tehdejším nejvyšším ruským vyznamenáním za statečnost a domů se vrátil jako kapitán. Po Mnichovu a následné okupaci naší vlasti se zapojil do organizování vojenského odboje Obrana národa na východní Moravě. Když padlo po bleskové válce Polsko, kde se nacházel český a slovenský legion, přešel s celou vojenskou jednotkou na území SSSR, kde pak vznikla v povolžském městě Buzuluku první samostatná československá jednotka na území Sovětského svazu. 30. ledna 1943 opustilo bezmála tisíc československých vojáků Buzuluk a odjelo směrem na západ, na frontu, do prostoru Charkova. Tam při obraně Sokolova 8. března a další březnové dny podstoupili první bojový křest. Po bitvě u Sokolova došlo k přebudování polního praporu na brigádu a 10. dubna 1944 se přetvořila 1.čs. samostatná brigáda na první československý armádní sbor v SSSR.

Českoslovenští vojáci se nezapomenutelně zapsali do osvobozeneckého boje od fašismu, ať již na východní, nebo západní frontě, což bylo také krédem Ludvíka Svobody, který 6. října 1944 odpověděl na dotaz vojenského dopisovatele A. Šipova. „Jsme neskonale šťastni, že jsme nepřihlíželi nečinně, až nás osvobodí jiní, ale sami jsme přiložili ruce k dílu. Teď, když se nám dostalo možnosti návrat domů si vybojovat, budeme plně vychutnávat dar svobody.

Československo byla jediná s osvobozených zemí, kterou sovětská armáda ještě tentýž rok 4.11.1945 opustila. Bylo to gesto důvěry vůči československé armádě, že je schopna zajistit obranu hranic s Německem. Shodně s prezidentem Benešem zastával Svoboda důsledně názor, že armáda nemůže a nesmí zasahovat do vnitřního politického vývoje, že je mocenským nástrojem státu na ochranu proti vnějšímu nepříteli, což charakterizovalo i jeho postoj v roce 1948.

Ač vstoupil Ludvík Svoboda v roce 1948 do KSČ, octl se brzy v nemilosti. Poznal složitost i rizika, které přinášela skutečnost, že KSČ se stala vládnoucí stranou. Začala přitahovat nejen ty, kteří chtěli nezištně budovat sociálně spravedlivější, dynamickou prosperující společnost, ale i lidi zcela opačných záměrů, kariéristy, ale i fanatiky. Stranickou politiku prováděli lidé, kteří se mohli s neznalosti a nezkušenosti dopouštět omylů, chyb, ale i takoví, kteří sledovali své zájmy a byli ochotni se dopouštět nezákonností ve jménu strany, nebo pod pláštíkem strany. Od dubna 1950 tak byl odvoláván z jedné funkce za druhou a pozornosti žel neunikla ani jeho rodina.

Poté přišel rok 1968, Pražské jaro a tajným hlasováním se Ludvík Svoboda stal prezidentem ČSSR a tuto funkci vykonával až do roku 1975, kdy ji musel opustit pro vleklé zdravotní potíže. V roce 1979 pak Ludvík Svoboda, hrdina dvou světových válek a také hrdina z dob svého prezidentování z dob normalizace, umírá.

Vzpomenout na tuto osobnost našich dějin si všichni můžeme 21.11.2015 od 11:00 v místě jeho rodiště, tedy v obci Hroznatín u Pamětního kamene, při příležitosti stodvacátého výročí jeho narození.

Na setkání k uctění památky bývalého velitele 1.čs armádního sboru v SSSR a prezidenta ČSSR armádního generála Ludvíka Svobody Vás zvou Společnost Ludvíka Svobody, z.s., Klub českého pohraničí, z.s., Kraj Vysočina. Obec Hroznatín a Klub českých turistů Vysočina-odbočka Trnava.